Rum
Rum dokáže přenést karibskou pohodu přímo k vám. Pojďte nahlédnout za oponu výroby, zrání a také do bohaté historie této nesmírně rozmanité destilátu. Podle původu se liší i styl této spirituální speciality. Od lehkých, plných a ovocných tónů až po kořeněné, tmavé a hluboké chutě – každý si zde najde to své.
≈ 1 000 Kč ***
≈ 1 341 Kč ***
≈ 634 Kč ***
≈ 1 000 Kč ***
≈ 585 Kč ***
≈ 7 098 Kč 4 613 Kč ***
≈ 780 Kč ***
≈ 1 195 Kč ***
≈ 853 Kč ***
≈ 853 Kč 717 Kč ***
≈ 878 Kč ***
≈ 1 122 Kč ***
≈ 2 341 Kč 1 990 Kč ***
≈ 3 707 Kč ***
≈ 1 000 Kč ***
≈ 1 268 Kč ***
≈ 1 219 Kč ***
≈ 780 Kč ***
≈ 1 585 Kč 1 332 Kč ***
≈ 1 390 Kč ***
≈ 1 268 Kč ***
≈ 1 244 Kč ***
≈ 1 634 Kč ***
≈ 1 024 Kč ***
Pozadí rumu
Když se řekne rum, většina z nás si okamžitě představí Karibik. Myslíme na ostrovy jako Kuba, Jamajka, Hispaniola, ale také Barbados, Martinik či Guadeloupe. Není to náhoda – právě zde totiž nalezneme kořeny rumu tak, jak ho dnes známe a milujeme. Díky evropské touze po „bílém zlatu“, tedy cukru, se destilace husté, lepkavé melasy, která vzniká při výrobě cukru, stala pro pěstitele cukrové třtiny dodatečným a nemalým zdrojem příjmů. Dnes se rum nevyrábí jen na karibských či západoindických ostrovech, ale také v mnoha zemích Střední a Jižní Ameriky. Najdeme ho však i na Filipínách, v Indii, Japonsku, na Madagaskaru, Mauriciu či Havaji. Dokonce i Austrálie a řada evropských zemí, včetně Německa, patří dnes mezi výrobní země.
Pokus o definici
Rum je dnes nejen výrazem karibského životního stylu, ale také globálním produktem. Na rozdíl od jiných destilátů, jako je například {{schottischer Whisky}} nebo francouzský Cognac, a dokonce i italský grappa, podléhá rum mnohem volnějším definicím. Na první pohled to může překvapit, avšak stačí nahlédnout za oponu výroby, zrání či historie této nesmírně rozmanité spirituózy, a vše se vyjasní.
Začněme od základů:
„Rum je destilát vyrobený z produktu cukrové třtiny, jako je šťáva, sirup nebo melasa.“
A tím vlastně končí i společné znaky rumů z celého světa. Téměř každá země – ať už výrobce, vývozce či dovozce – si stanovuje vlastní, často velmi odlišná pravidla:
V Evropské unii například platí, že rum musí být destilován na maximálně 96 % obj. alkoholu a stáčen s minimálně 37,5 % obj. alkoholu. Další aromatizace není povolena. Přidávání cukrové barvy („spirit caramel“) je dovoleno pouze pro úpravu barvy. V USA zase smí být rum destilován na maximálně 95 % obj. alkoholu (190° proof US) a musí být stáčen s minimálně 40 % obj. alkoholu (80° proof US). Co se týče dalších přísad, stanovuje se pouze, že destilát musí svými vlastnostmi – chutí, vůní i jinými charakteristikami – odpovídat tomu, co se běžně spojuje s rumem.
Chcete ještě větší zmatek? Rádi poslužte: V případě rumu z Barbadosu a Jamajky je přidávání cukru či jiných aditiv (aromát) zakázáno. V mnoha zemích Střední a Jižní Ameriky je to však nejen povoleno, ale dokonce běžné. Na Martiniku, kde má svůj domov například Rhum agricole, platí zřejmě nejpřísnější pravidla pro výrobu rumu na světě.
Co si z toho můžeme odnést? Každý rum, ať je vyroben kdekoliv a jakkoliv, má sice společný základ, individuální výklad však vede k tomu, že jasná definice je téměř nemožná. Dodnes se totiž výrobci v Karibiku nedokázali s místními úřady dohodnout na jednotných standardech.
Styl
Španělský styl / Latinskoamerický styl
Rum (nebo španělsky „Ron“) pocházející z bývalých španělských kolonií, jako jsou například Kuba, Guatemala, Venezuela, Kolumbie, Portoriko či Dominikánská republika. Vyrábí se z melasy nebo sirupu a vyznačuje se spíše lehkým, plným, jemným a kulatým aroma.
Tip: Bacardi (Portoriko), Botucal (Venezuela) a Zacapa (Guatemala)
Britský styl
Rum z bývalých britských kolonií, jako jsou Barbados, Jamajka, Guyana, Antigua, Svatá Lucie, Trinidad a Tobago. Vyrábí se také z melasy a má silnou, kořeněnou, tmavou, živou a charakteristickou aromatiku.
Tipy: Hampden Estate (Jamajka), El Dorado (Guyana) a Caroni (Trinidad)
Francouzský styl
Rum (nebo také “Rhum” ve francouzštině) z bývalých francouzských kolonií, jako jsou Martinik, Guadeloupe, Marie-Galante, Haiti, La Réunion. Hlavně vyráběn z cukrové třtiny, což se nazývá Rhum agricole. Méně běžný je francouzský rum vyráběný z melasy, který se nazývá Rhum industriel. Aroma je ovocnější, květinovější, kořeněnější, elegantní a olejové.
Při zkoumání tohoto systému se v současnosti ukazují nesrovnalosti. Původní hranice se stále více rozmazávají, když se producenti osvobozují od tohoto koloniálního dědictví. Tato klasifikace tedy bude v budoucnu pouze částečně použitelná. Ale Gargano na to také myslel. V roce 2015 představil přesnější klasifikaci. Ta se již nezakládá na geografickém původu, ale na surovinách a výrobních metodách. Je také třeba vzít v úvahu, zda je rum lahvován aktuálním destilátem, nezávislým lahvovatelem nebo zcela bez označení původu.
V této klasifikaci existují čtyři různé “třídy” rumu:
Čistý Single Rum (Agricole): vyráběn pouze s pot still destilátory, se zaměřením na “řemeslo”. Zde by měly být zdůrazněny suroviny, dovednosti a zkušenosti destilátora. Základ: Šťáva, sirup nebo melasa.
Rum (Single) Blended: směs destilátů, které jsou vyráběny jak s pot still destilátory, tak s kolonovými stroji (multikolonn). Základ: Melasa.
Rum Agricole nebo Tradiční: směs destilátů, které jsou vyráběny jak s tradičními zařízeními s jednou nebo dvěma kolonami. Základ: Šťáva, sirup nebo melasa.
Rum (Vatted): vyráběn ve velkém množství v moderních zařízeních s více kolonami. Základ: Sirup nebo melasa.
Rum bez jasného původu nebo výrobní metody je vyloučen z této klasifikace, což stále představuje velkou část rumu, který je dnes na trhu.
Výroba
Základní surovinou pro všechny styly a druhy rumu je cukrová třtina, tropická tráva pocházející z jihovýchodní Asie. S velkými objevitelskými plavbami Kryštofa Kolumba, Vaska da Gamy a Ameriga Vespucciho se cukrová třtina dostala do Karibiku, kde nalezla ideální podmínky pro pěstování. Dnes se třtina stále častěji sklízí strojově a vytlačuje ruční práci s mačetou, která se udržela jen tam, kde není nasazení strojů ekonomicky výhodné. Obě metody však mají jedno společné: posekané stébla by neměly ležet déle než 24 hodin. Mikroorganismy a bakterie by jinak začaly cukr metabolizovat a snižovat jeho obsah. Po sklizni se cukrová třtina nejprve rozdrtí, rozseká nebo rozemelou a následně se pomocí válců vymačkává šťáva. Ta se většinou již při lisování ředí pramenitou vodou, aby se z vláken uvolnilo co nejvíce cukru.
Zde se pak cesty jednotlivých stylů rumu rozdělují.
Rum z cukrové třtinové šťávy
Čerstvá šťáva z cukrové třtiny neabsolvuje zbytečný objízdný proces výroby cukru. Místo toho putuje přímo do připravených kvasných nádob, kde se přidá kvasnice. Kvašení trvá mezi 24 a 72 hodinami. Vzniklé třtinové víno („vin de canne“ nebo „vesou“) má obsah alkoholu přibližně 4,5–9 % obj. Následující destilace probíhá výhradně kontinuálně v jedné destilační kolóně, zpravidla z mědi, která je rozdělena několika patry (obvykle více než 20). Výsledný lihový destilát je aromatický, těžký a vykazuje průměrný obsah esterů 350–400 mg/litr. Právě tyto estery výrazně ovlivňují pozdější chuť a charakter rumu. Rhum agricole je nejběžnějším druhem rumu vyrobeným z čerstvé cukrové třtinové šťávy.
Malá odbočka:
Nakonec nesmíme zapomenout na dvě varianty lihovin na bázi cukrové třtiny, které sice nesmí nést název rum, ale jsou s ním tak úzce spjaté, že by zde rozhodně neměly chybět:
Cachaça
Tato brazilská lihovina, pocházející z největšího světového producenta cukrové třtiny, není podle brazilských zákonů rum, nýbrž „aguardente de cana“ (přeloženo: třtinová pálenka). Stejně jako „Rhum agricole“ vychází z čerstvé cukrové třtinové šťávy a je k dispozici nezralá i krátce zrálá v dřevěných sudech.
Clairin
Dlouho byla tato haitijská lihovina zcela neznámá. Když se mluvilo o rumu z Haiti, vždy se hovořilo o legendární palírně Barbancourt. Přitom existuje mnoho menších palíren, které vyrábějí destilát z čerstvé cukrové třtinové šťávy, úzce spjatý s řemeslem, tradicí, půdou a obyvatelstvem Haiti. Clairin, obvykle nezralý a neředěný s obsahem alkoholu 50–60 % obj., je v Evropě téměř neznámý. Až díky italské společnosti Velier se dostal do povědomí rumových nadšenců.
Rum z cukrové třtinové melasy
Předstupeň melasy se dnes používá jako výchozí surovina pro výrobu rumu jen velmi zřídka. Šťáva se sice vaří stejně a krystalizující pěna se odebírá jako třtinový cukr, ale děje se tak šetrněji a při nižších teplotách, než je obvyklé při čisté výrobě cukru. Tato varianta se dnes vyskytuje pouze v Guatemale, například při výrobě Ron Zacapa. Zásadně pak probíhá výroba rumu ze sirupu dále obdobně jako při použití melasy. Sirup přitom obsahuje ještě o něco více cukru než pozdější melasa.
Rum z třtinové melasy
Většina šťávy z cukrové třtiny se průmyslově zpracovává na třtinový cukr. Proces zahřívání a krystalizace se přitom opakuje tak dlouho, dokud se z roztoku nedá získat žádný využitelný cukr. Zůstává tmavý, hustý zbytek – melasa. Dodnes je tento vedlejší produkt cukrovarnického průmyslu výchozím bodem pro většinu rumů. Melasa je totiž obecně levná, stabilní a dá se díky tomu snadno skladovat a přepravovat.
Pro další zpracování melasy se nejprve musí zředit vodou z přibližně 60% obsahu cukru na zhruba 15 %. Teprve pak mohou přidané kvasinky zahájit svou činnost. Při kontrolované fermentaci či kvašení je tento proces většinou – v závislosti na destilerii a požadovaném stylu – hotov již za maximálně 72 hodin. Pokud se vsadí na přirozenou fermentaci, může trvat až dva týdny. Zde je výsledek často nejistý a aroma může vykazovat i nežádoucí vlastnosti.
Následující destilace může probíhat mnoha různými způsoby. Dnes je běžná výroba v destilačních kolónách, a to jak v dvoukolónových, tak i v vícekólónových zařízeních (obvykle sestávajících až ze čtyř nebo pěti kolón). Používají se ale také destilační kotle všech tvarů, velikostí a materiálů – dokonce i dřevěné (z tzv. zeleného srdce), jako například v destilerii DDL v Guyáně. K posílení a čištění alkoholu i aromat lze navíc použít tzv. retorty. To je jedinečné a vyskytuje se pouze při výrobě rumu.
Lehký vs. těžký rum
Bez ohledu na to, zda se rum vyrábí z šťávy, sirupu či melasy, je běžné, že se hotový rum míchá tak, aby dosáhl určitého aroma. Protože pro rum – s několika výjimkami – není stanovena minimální doba zrání v dubových sudech, může výrobce, dovozce či prodejce využívat jak nezralé, bílé rumy (White Rum), tak i zralé rumy (Golden Rum / Dark Rum). K tomu přistupuje skutečnost, že podle způsobu destilace jsou k dispozici lehké či těžké rumy, tzv. „light or heavy marks“, které lze individuálně mísit podle požadovaného „profilu“ rumu. Rozdíl spočívá ve způsobu výroby této destilátu:
Jak již název napovídá, „light marks“ jsou lehčí v těle, chuti i aromech. Toho se dosahuje krátkou, kontrolovanou fermentací a destilací na vícekolonovém zařízení až těsně pod 95 % resp. 96 % obj. alkoholu. Naopak „heavy marks“ se obvykle vyrábějí delší či přirozenou fermentací, často s přídavkem tzv. „dunderu“. Dunder je zbytek z předchozích destilačních cyklů, který se skladuje v nádržích nebo i venku v jámách, kde může dále kvasit. To spolu s následnou destilací v destilačních kotlích, často s připojenými retortami, vytváří těžší, aromatičtější destilát. Tyto rumy vykazují podstatně vyšší koncentraci kyselin a esterů. V hotovém destilátu lze nalézt obsah esterů až přes 1 500 mg/litr („High Ester Rum“). To je například typické pro rumy z Jamajky a Guyany.
Aromatizované rumy
V této souvislosti je třeba zmínit, že pod souhrnným názvem „rum“ se v obchodě vyskytují i varianty označené přídomkem „Flavoured“ či „Spiced“. Ty se obohacují o aromatické extrakty, jako je například vanilka, kokos, banán, mango, citron, skořice, anýz, pepř či rozmarýn. Často se k tomu přidává ještě med, cukr a/nebo glycerin, aby se zesílily sladké tóny.
Doporučení pro rum
Ať už se rozhodnete pro rum z čerstvého cukrové třtiny, zahuštěného sirupu či melasy, může to být otázkou nálady a také závisí na tom, zda ho chcete používat k mixování, nebo si ho vychutnat čistý.
Pokud jde o rum z cukrové třtiny, většinou označovaný jako Rhum agricole, je pro většinu lidí prvním cílem ostrov Martinik s aktivními destileriemi jako La Mauny (La Mauny, Trois Rivières), St. James (kde se vyrábí např. {{Saint James}} a J.Bally), Depaz (kde kromě Depaz Rhum vzniká také Dillon) a nesmíme zapomenout na Clèment! Ale stojí za ochutnání i rumy od značek jako Habitation St. Etienne (H.S.E.), Neisson, La Favorite či Rhum J.M. Zatímco Martinik dnes vyzařuje spíše mondénní šarm, ostrovní skupina Guadeloupe představuje klidnější, venkovskou idylu. Stejně je tomu i u místního Rhum agricole, který – na rozdíl od Martiniku – zatím není chráněn vlastní AOC. Přesto už dávno není žádným tajným tipem. V destilerii Hope, založené v roce 1895 a dnes nejstarší na Guadeloupe, se vyrábějí značky Rhum Longueteau a {{Karukera Rum}}. Destilerie Bellevue au Moule pak produkuje pravděpodobně nejprodávanější rum ostrova: Damoiseau. Nezapomínejme však ani na menší palírny a značky jako Séverin, Montebello, Bielle či Père Labat – i zde se vyplatí podívat se za plot.
V dálavách Indického oceánu leží ostrov Réunion, kde se rovněž vyrábí Rhum agricole. Zvláštní pozornost si zde zaslouží rumy z destilerií jako Savanna, Rivière du Mât a Isautier, která je nejmenší na ostrově.
Rum z zahuštěného sirupu se dnes vyrábí jen v několika zemích, například v Kolumbii (Dictador) a především v Guatemale u značky Botran, resp. Ron Zacapa, který pochází z první lisované šťávy cukrové třtiny a nazývá se zde „Virgin Honey“. Styl rumu od Zacapy se inspiroval španělským stylem, ale má jednu zvláštnost: rumy zde zrají ve výšce přibližně 2 300 metrů. Při této zrání se díky nižším teplotám zpomaluje proces stárnutí, zatímco nižší tlak a řidší horský vzduch dále zesilují tvorbu aromat.
Rum z melasy tvoří dnes přibližně 90 % veškeré produkce rumu a obvykle máte na výběr mezi rumem britského či španělského stylu.
Lehčí a mírnější rumy španělského stylu mají svůj původ na Kubě, kde je v roce 1862 založil Facundo Bacardí, Španěl pocházející z Katalánska. Rumy od Bacardi jsou dnes jak požehnáním, tak prokletím – velká část povědomí o rumu totiž souvisí právě s činností této společnosti. Pro gurmány však nabízí jen několik rumů z jejího portfolia. Druhou kubánskou značkou, která se stala celosvětově známou a bez níž si dnes rumovou scénu nelze představit, je Havanna Club. Mimo Kubu si zejména Dominikánská republika vydobyla dobré jméno, především díky rumům Ron Barcelo, Brugal a Matusalem Rum. Ale i na pevnině, například ve Venezuele (Botucal, Pampero, Santa Teresa), Nikaragui (Flor de Caña), Panamě (Rum Malecon) či Peru (Ron Millonario), najdete rumy, které si získaly celosvětové uznání. Mimo Karibik pak nelze opominout rum vyráběný na Filipínách: Don Papa. Tato ještě mladá značka si v krátké době dobyla trh a pravidelně na sebe upozorňuje limitovanými edicemi.
Britský styl, těžší a kořenitější než jeho španělský protějšek, byl výrazně ovlivněn Britským královským námořnictvem a dnes si získává oblibu mnoha znalců – zejména takzvané „rumy s vysokým obsahem esterů“ z Jamajky, Guyany a Trinidadu. Přitom stojí především Jamajka, „ostrov dobrých lidí“, v centru britské výroby rumu, poté co ji Britové odebrali Španělům. Od roku 1749 se v destilerii Appleton Estate vyrábí rum a dnes je to již jen jedna z celkem šesti destilerií na ostrově, který kdysi hostil více než 150. Stojí za návštěvu i v sklenici: Hampden! V Britské Guyaně zase dnes stojí jediná destilerie, Demerara Distillers LTD, zkráceně „DDL“, ve které však byly sjednoceny různé typy a druhy destilačních kotlů, které původně sloužily v jiných, dnes již uzavřených destileriích. Jejich vlajkovou lodí je El Dorado, který se vyrábí v různých věkových kategoriích až po 25letý, ale také jako single cask. I na Barbadosu lze prožít vzrušující historii britského rumu, například s destiláty z domů Mount Gay či Foursquare. Ještě dále na jih se nachází ostrov Trinidad, u kterého se srdce mnoha milovníků rumu rozbuší o něco rychleji – zejména díky rumům z destilerie Caroni, která byla v roce 2003 navždy uzavřena, což byla opravdová ztráta. Od společnosti Trinidad Distillers Limited pak pochází Angostura, rovněž v různých variantách.
Nelze opomenout ani takzvané nezávislé stáčející společnosti jako Plantation, Velier, Rum Nation či Berry Bros. & Rudd, které svými stáčenými rumy výrazně přispěly k dnešnímu úspěchu tohoto nápoje.
Historie
Málokterá lihovina je spojena s takovým množstvím krutostí jako rum. Choutka a závislost evropských velmocí na cukru a rumu na počátku 16. století stojí snad jako žádné jiné odvětví za zrodem otrokářství. Trojúhelníkový obchod, který spojoval Karibik s Severní Amerikou, Evropou a Afrikou, učinil z rumu první celosvětově obchodované zboží. Obchod s cukrem tak označil začátek globalizace.
Ve skutečnosti však vše začalo jednoduchou rostlinou: „Saccharum officinarum“, neboli cukrovou třtinou. Patří mezi sladké trávy a původně pochází z asijsko-pacifického regionu. Již před 10 000 lety se začala šířit z Nové Guineje, Filipín a Indonésie do Indie, Persie a Číny. Zde byla v 1. století př. n. l. poprvé pěstována ve velkém měřítku a zpracována na cukr a sladká, kvašená vína.
Až Evropané však udělali ze sladké trávy něco mimořádně významného. V boji o obchodní nadvládu nad cukrem měli v 14. a 15. století díky svým obchodním stanicím v jihovýchodní Asii navrch Nizozemci a Angličané. To donutilo Španěly a Portugalce hledat nové způsoby, jak s „bílým zlatem“ dosáhnout stejně obrovských zisků. Obávali se, že zůstanou pozadu v obchodě s kořením a světovým obchodem vůbec. První opěrný bod našli na Kanárských ostrovech a Madeiře, které se brzy staly centrem evropského cukrovarnictví. S objevením amerického kontinentu a přilehlých karibských ostrovů se však situace opět dramaticky změnila. Výroba cukru se totiž přesunula tam. Všechny velké evropské národy té doby – Španělé, Portugalci, Britové, Francouzi a Nizozemci – začaly od počátku 16. století budovat na karibských ostrovech první cukrovary a vytvořily tak s cukrem a otroky první motor světového obchodu.
Uprostřed 17. století byl Barbados největším světovým producentem cukru a čelil stále většímu problému: co dělat se zbytky, vlastně odpadem z výroby cukru? Částečně se sice používal jako krmivo pro dobytek a do léčiv, ale množství daleko převyšovalo to, co bylo potřeba. Kdo přesně jako první přišel na myšlenku nechat tuto melasu s trochou vody zkvasit a následně ji pálit, není známo. Tento drsný, hrubý destilát se však brzy začal používat k „uklidnění“ prostého lidu a otroků. Teprve později se techniky zpřesnily. Drsný destilát, původně známý jako „kill-devil“ („zabiják ďábla“) nebo „aguardente“ („ohnivá voda“), se kolem poloviny 18. století pod názvy „rum“ či „rhum“ stal oblíbeným nápojem elegantní britské, resp. francouzské společnosti a změnil tak svůj image z nápoje pro chudé na luxusní zboží.
Až do první poloviny 19. století vzkvétal obchod s cukrem a rumem z Karibiku, postavený na zádech otroků. Brzy však přišel konec. Nejprve byl zakázán obchod s otroky, později byla zrušena samotná otrocká práce. To vedlo ve druhé polovině 19. století k úpadku karibské výroby cukru a rumu. Cukr se od té doby opět dovážel z jihovýchodní Asie a Pacifiku. Rum se téměř propadl do zapomnění, avšak brzy měl těžit z technologického pokroku v oblasti destilace a malého hmyzu.
Po roce 1850 ležela kubánská rumová industrie na dně. V následujících desetiletích se však situace začala měnit. Na scénu vstoupil například Španěl jménem Facundo Bacardí y Masó. Díky novým technikám výroby, filtrace a zrání vytvořil zcela jiný druh rumu: lehčí, světlejší, jemnější. Tento nový styl si dobyl svět, který se rychle měnil. Jako nápoj nahradil různé francouzské a španělské vínovky, jejichž vinice byly téměř zničeny révokazem.
V příštích 100 letech se spotřeba a význam rumu střídavě zvyšovaly a snižovaly, ovlivněné hospodářskou krizí, prohibicí a oběma světovými válkami. Od roku 1960 však rum zahájil svůj vítězný pochod. Podpořen turismem, který přiváděl mnoho Američanů a Evropanů do karibského slunce, kde se seznámili s rumem. Láska na první pohled – rum totiž jako nic jiného ztělesňuje karibský životní styl a svobodu od přísných pravidel.
Dnes je rum rozmanitější a oblíbenější než kdy dříve: míchaný, s ledem, aromatizovaný, zralý, komplexní či čistý – pro každého něco. Skutečně, drsné pálenka otroků a pirátů ušla od té doby dlouhou cestu.
Původ slova
Dějiny výroby rumu jsou dostatečně zdokumentovány. Přesto zůstává původ slova „rum“ zahalen tajemstvím. Pro jeho vznik totiž neexistují spolehlivé zdroje. Předpokládá se, že současné označení „rum“ pochází ze starého kreolsko-anglického slova rumbullion, které znamenalo vzpoura či rebelie. Další teorií je, že přípona „-rum“ pochází z latinského „SacchaRUM“, což znamená cukrová třtina. První zmínka o „rhumu“ jako označení lihoviny z cukrové třtiny, vyráběné na karibských ostrovech, se objevuje v roce 1751 v {{ Encyclopédie ou dictionnaire raisonné des sciences, des arts et des métiers }} od Diderota a d’Alemberta. Rum se stal módní záležitostí.
Rum koupit u whic
Rum nejlépe zakoupíte v přehledném online obchodě whic.cz. Díky praktickým filtrům se snadno zorientujete a najdete přesně to, co hledáte – ať už jste začátečník nebo sběratel. Kupte si například Botucal Reserva Exclusiva online na whic.cz a objevte oblíbený klasik. Nebo je pro Vás spíše Hampden Estate Pure Single 8 let Jamajský Rum? I tento lahodný klasik můžete zakoupit na whic.cz.
Ať už se rozhodnete pro jakýkoli rum, u produktů nabízených na whic.cz se můžete spolehnout na vysokou kvalitu. V souladu s tímto závazkem balíme Vaše lahve s maximální péčí. Rychlé dodání prostřednictvím DHL je u nás samozřejmostí, abyste si mohli co nejdříve vychutnat svůj nový oblíbený nápoj. Pokud máte dotazy nebo přání týkající se našich rumů či Vaší objednávky, můžete se jednoduše obrátit prostřednictvím kontaktního formuláře na náš erudovaný tým zákaznického servisu. Vždy pro Vás najdeme vhodné řešení.
Tak na co ještě čekáte? Zakupte si svůj nejoblíbenější rum jednoduše zde na whic.cz.
